Historie kaučuku

S kaučukem se Evropané seznámili již před 500 lety při po objevení Ameriky. Do Evropy se kaučuk dostal v roce 1736. K jeho prvnímu použití došlo v r. 1791. Byla to výroba nepromokavých plachet a hlavně pytlů na přepravu pošty. Vlastnosti těchto výrobků ale nebyly uspokojivé. Kaučukové výrobky měkly a stávaly se lepivé v letních vedrech a naopak tvrdlo a křehlo v zimních měsících. Skutečný základ gumárenství položil až v roce 1839 Charles Goodyear, který se snažil vylepšit vlastnosti kaučukových výrobků jejich impregnací roztoky síry společně s Nathanielem Haywardem. Vypracovali postup modifikace kaučuku, který byl patentován v roce 1839. Zápach vyrobeného zboží a jeho tvrdnutí v chladném počasí však patentovaný postup znehodnotily. Goodyear pokračoval ve výzkumné práci a ještě téhož roku zjistil, že se v roztavené síře kaučuk nerozpouští, ale naopak tuhne a stává se odolným vůči účinkům tepla, chladu a rozpouštědel. Správně usoudil, že síra chemicky reaguje s kaučukem a brzy na to experimentálně dokázal, že směs kaučuku a síry poskytuje zahříváním produkt nových vlastností. Svůj objev patentoval v roce 1844.

Ve stejné době v Anglii Thomas Hancock objevil, že změny vlastností kaučuku lze dosáhnout jeho zahříváním v roztavené síře. Byl prvním, kdo pro vytvarování kaučukové směsi a její následné tepelné zpracování použil ocelové formy. Taktéž on si nechal svůj objev patentovat. Ch. Goodyear a T. Hancock objevili proces vulkanizace kaučuku. Tento termín však zavedl W. Brockendon. Ten jej odvodil z řecké mytologie od jména boha Vulkána, jehož činnost je charakterizována právě působením tepla a síry.

Hlavní rozvoj gumárenského průmyslu nastal až po vynálezu pneumatiky, kterou patentoval v roce 1845 Robert Thomson. Byla to vlastně hadice z pogumovaného textilu připevněná na obvod dřevěného kola. Byl to zásadní vynález, který umožnil další technický pokrok v dopravě a také vývoj automobilů. Od té doby se datuje rychlý rozvoj gumárenského průmyslu.

Typy kaučuků

Kaučuky dělíme podle hlavních oblastí použití:

  • Kaučuky pro všeobecné použití
  • Olejovzdorné
  • Teplovzdorné

Kaučuky pro všeobecné použití se vzhledem ke svému téměř nepolárnímu charakteru rozpouštějí v alifatických a aromatických uhlovodících (benzín, toluen, benzen) a chlorovaných rozpouštědlech trichlorethylen, apod.). Pryže pro všeobecné použití značně bobtnají v olejích parafinického, naftenického a aromatického typu.

Olejovzdorné kaučuky mají podstatně polárnější charakter než kaučuky pro všeobecné použití. V jejich odolnosti vůči olejům jsou však rozdíly. Čím polárnější olej, tím polárnější musí být i kaučuk, z něhož je vyrobena použitá pryž.

Hlavními představiteli teplovzdorných kaučuků jsou kaučuky silikonové, které jsou také mrazuvzdorné. Dále fluor-uhlíkový kaučuk vulkanizovaný speciálními vulkanizačními systémy a stabilizovaný devulkanizací.

Při výrobě kaučukových výrobků se uplatňují  plastikační činidla, vulkanizační činidla, urychlovače, aktivátory vulkanizace, antioxidanty, antiozonanty, plniva, vazné prostředky, změkčovadla a pigmenty. Těmito přísadami jsou upravovány kaučukové výrobky tak, aby se dosáhlo požadovaných vlastností u použité pryže.

zpět

 

O